Aneta Langerova: Mala Morska Vila
Nechávám si svou
svou duši malou
v hloubce ukrytou
pod bílou hladinou
ve vlnách se proháním
dnes nadechnout se smím
až osud můj se naplní
do květů ledových
celá se proměním
celá se proměním
Odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
odpouštím ti zas
jsem dotyk mořských řas
co před bouří tě ochrání
do snů ti tiše zpívám
jak sama často usínám
neslyšíš moje prání
Uvnitř mě to svírá
samotnou němou
jsem malá mořská víla
s duší ztracenou
tak blízko tvého objetí
mé tiché prokletí
až osud můj se naplní
do květů ledových
celá se proměním
celá se proměním
Odpouštím ti zas
odpouštím ti zas
neslyšíš moje přání
Chi, ked som bola mala, mojim najvecsim snom bolo byt morskou vilou :))) Strasne ma fascinovala rozpravka Ariel, mala morska vila. Pokladala som za uzasne mat rybi chvost a bez problemov dychat pod vodou. No, kazdy mal nejaky ten snicek ;) A ked som bola o nieco starsia a pochopila som, ze ten rybi chvost asi nie je realny a na dychanie pod vodou treba mat bud ziabre alebo dobru potapacsku vystroj, tak som strasne tuzila aspon po Barbie s rybacim chvostom. Ale tej som sa od mojich rodicov nikdy nedockala - Ze ci mi nestacia sardinky v oleji. Vtipne... Fakt su velmi empaticki, ze ano. Tu Barbie by som brala este aj dnes :) Ja si ju raz kupim, celkom vazne ju chcem!
